Jako lesní stezky obecně označujeme staré úzké vrstevnicové chodníky, stavěné obvykle ve svažitých lesních, často obtížně přístupných či skalnatých oblastech. Přestože nepochybně vznikaly v různých historických dobách a sloužily pro mnoho účelů, dají se rozlišit dva základní a nejčastěji se vyskytující typy: staré turistické a lázeňské stezky a staré lovecké a lesnické stezky.
Lesní stezky jsou vedeny přibližně po vrstevnici v malém podélném sklonu a přizpůsobují se tvaru terénu. Nevyskytují se na nich prudká stoupání ani klesání. Díky tomu pohyb po stezce není obtížný a zároveň se snižuje i vliv vodní eroze. Stezky byly stavěné z přírodních materiálů dostupných přímo na místě, tedy nasucho z kamenů a zeminy.
Staré turistické a lázeňské stezky
Staré turistické a lázeňské stezky vznikaly především v době rozvoje turistického hnutí - zhruba v poslední třetině 19. století až do období druhé světové války. Zpřístupňují atraktivní přírodní místa a zajímavosti, nebo hustě protkávají lesní oblasti okolo lázeňských měst. Mnohé z těchto cest a stezek dodnes turisté s oblibou používají. Je třeba si uvědomit, že tyto cesty nevznikaly nahodile. Byly naopak výsledkem promyšleného plánování a při jejich výstavbě se postupovalo tak, aby při správné, avšak nenáročné průběžné údržbě odolávaly opravdu intenzivnímu využívání.
Staré lovecké a lesnické stezky
Specifický typ úzkých lesních stezek, stavěný ve svažitých oblastech, především pro účely myslivosti a historického lesního hospodářství, bývá označován také jako lovecký chodník. Sloužily pro obhlídky revíru a pro lovce, umožňují plynulý tichý pohyb bez zadýchání, aby bylo možné stále přesně zamířit zbraní. Občas jsou tyto stezky dodnes používány, na mnoha místech však nejsou udržovány. Od 50. let 20. století je začala překrývat síť dvoustopých cest pro lesnickou mechanizaci. Dnes se vyskytují většinou pouze v místech, která jsou pro lesní mechanizaci nepřístupné.